Slovo života – únor 2018

„Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo.“ (Zj 21,6)

Apoštol Jan napsal knihu Zjevení, aby utěšil a povzbudil křesťany své doby, kteří čelili tehdy rozšířenému pronásledování. Tato kniha plná symbolických obrazů totiž odhaluje Boží záměr s dějinami, včetně definitivního završení: závěrečného Božího vítězství nad všemi silami zla. Tato kniha oslavuje cíl, naplněný a slavný závěr, který Bůh určil lidstvu.
Je to slib osvobození od veškerého utrpení: sám Bůh „jim setře každou slzu (…): nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude“ (Zj 21,4).

„Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo.“

Tato perspektiva klíčí v přítomnosti pro každého, kdo již začal žít v upřímném hledání Boha a jeho slova, které nám zjevuje jeho plány; pro toho, kdo v sobě cítí žízeň po pravdě, spravedlnosti a bratrství. Zakoušet žízeň, hledat, to je pro Boha pozitivní znamení, dobrý začátek. On nám slibuje dokonce pramen živé vody.
Vodu, kterou Bůh slibuje, nabízí zadarmo. Je to tedy nabídka nejen pro toho, kdo doufá, že je Bohu milý díky svému úsilí, ale i pro kohokoli, koho tíží vlastní křehkost a kdo se odevzdá Boží lásce s jistotou, že bude uzdraven a že tak nalezne plný život a štěstí.
Ptejme se tedy: po čem žízníme? A k jakému prameni se jdeme napít?

„Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo.“

Možná žízníme po přijetí, po tom, abychom našli své místo ve společnosti, abychom uskutečnili své plány… Jsou to legitimní aspirace, avšak můžou nás svést ke znečištěným pramenům egoismu, k péči o vlastní zájmy či dokonce ke zneužívání slabších. Národy, které trpí nedostatkem studen s čistou vodou, znají dobře škodlivé důsledky absence tohoto zdroje, který nutně potřebujeme ke zdraví a k životu.
Přesto, když pronikneme více do hloubky svého srdce, nalezneme jinou žízeň, tu, kterou tam vložil sám Bůh: žít život jako dar, který jsme dostali a který chceme darovat. Napijme se tedy z čistého pramene evangelia, odstraňme nánosy, které ho možná zakrývají, a nechme se proměnit, abychom se i my stali prameny štědré lásky, která zadarmo přijímá druhé. Na této cestě ať nás nezastaví ani nevyhnutné obtíže.

„Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo.“

Když pak mezi křesťany uskutečníme přikázání vzájemné lásky, dovolíme Bohu, aby zasáhl zcela mimořádným způsobem, jak píše Chiara Lubichová: „Každá chvíle, kdy se snažíme žít evangelium, je kapkou oné živé vody, kterou pijeme. Každé gesto lásky pro našeho bližního je douškem této vody. Ano, protože tato živá a vzácná voda má tu zvláštnost, že prýští v našem srdci vždy, když ho otevřeme z lásky ke všem. Tento Boží pramen dává vodu natolik, nakolik její nejhlubší zdroj slouží k utišení žízně druhých, skrze malé či velké skutky lásky. Pokud se neustále darujeme, tato fontána pokoje a života bude dávat stále více vody a nikdy nevyschne. Je tu i další tajemství, které nám zjevil Ježíš – je jako bezedná studna, z níž můžeme čerpat. Když se dva nebo tři sjednotí v jeho jménu tak, že se milují jeho láskou, on je mezi nimi. Tehdy se cítíme svobodní, plní světla, a proudy živé vody prýští z našeho nitra. Takto se naplňuje Ježíšův příslib, protože z něj, který je přítomný uprostřed nás, tryská voda, která uhasí žízeň na věky.“
                                                                                                                                         Letizia Magri



Zdroj: Slovo života od Hnutí fokoláre